VZNIK PONY EXPRESS
Buffalo Bill, vlastním jménem William Frederick Cody se narodil 26. února roku 1846 nedaleko městečka LeClair ve státě Iowa. V roce 1854 se celá rodina přestěhovala do Kansasu. Kansas byl v té době divokou krajinou, první kde vzplanul konflikt mezi Severem a Jihem, plnou svobodných Indiánů a obrovských stád bizonů. Williamův otec, vášniví zastánce zrušení otroctví, se zanedlouho potom jak se rodina přistěhovala zapletl do farmářského, rasově motivovaného konfliktu, které v Kansasu nebyly výjimečné.V jedné takové šarvátce utrpěl smrtelné zranění a Billova rodina byla odrazu bez největší opory a živitele. Mladý Bill, který měl tehdy pouze 11 let byl proto nucen aktivně se podílet na obživě rodiny. Jeho matka mu pomohla najít zaměstnání v dopravní společnosti Russell, Majors and Waddell v Leavenworthu kde Bili pracoval jako pacholok a později jako průvodce zásobovacích kolon provozovaných na Západ a zpět.V roce 1860 nutná potřeba poštovního spojení mezi státem Missouri a Kalifornií, způsobila vznik známého Pony Expressu. Podle většiny pramenů, v těch dobách pracoval mladý Bill pro Pony Express jako kurýr. Některý historici však tento fakt zpochybňují a obviňují Buffalo Billa, že si své ježdění pro PE vymyslel, aby tak ještě více obohatil svůj i tak už dost dobrodružný život.Já osobně bych se stejně přiklonil k této teorii, protože podle mých informací byly pro vstup do PE dost přísné podmínky, které Bill v tak mladém věku 19 ti letý pravdě podobně nesplňoval. V každém případě měl Bill od svých jedenácti let dostatek příležitostí k tomu, aby nabyl vlastnosti, jako jsou odvaha, orientační smysl, jezdecké umění a podobně, které v pozdějším životě využil. Během Občanské války Bill zůstal věrný odkazu svého otce a narukoval v roce 1864 do armády Unie. Sloužil v 7.kansaském jezdeckém pluku a zúčastnil se několika bitev.Po válce v roce 1866 se oženil s Louisou Maude Fredericiovou, kterou však po krátkém čase opustil a vydal se na Západ. Tam se ze začátku protloukal jak věděl, určitý čas působil jako lovec zvěře, civilní armádní zvěd a stopař. Později, v druhé polovině roku 1867 si našel zaměstnání ve společnosti Union Pacific Railway jako lovec bizonů. Jeho prací bylo k zajištění stravy pro železničních dělníků, zastřelit dvanáct bizonů denně. Bill si své pracovní povinnosti plnil vzorně a časem nabyl v zabíjení bizonů značnou praxi, což dokázal i vítězstvím v soutěži se slavným lovcem bizonů Billem Comstock v poměru 69: 46 zabitých zvířat v průběhu osmi hodin. Tímto vítězstvím si vysloužil později po celém světě známou přezdívku Buffalo Bill. Jak uvádějí někteří autoři, za celou svou krátkou kariéru lovce bizonů zabil přibližně 4500 těchto nádherných zvířat.Stopař Přerov
Díky tomu se stal slavným a začali se o něm šířit různé historky, na kterých bylo většinou více výmyslu než pravdy. V roce 1869 se Buffalo Bill setkal s publicistou a novelista Edwardem Judson, který si vydělával psaním brakových příběhů z Divokého Západu, pod pseudonymem Ned Buntline. Hned po tomto setkání Ned Buntline napsal nekolik povídek, jejichž hlavním hrdinou byl Buffalo Bill. Publikoval je na pokračování v týdeníku New York Weekly. V rozmezí let 1869 až 1872 už Bill působil na Západě jako hlavní zvěd 5.kavalérie, kterým se stal na doporučení generála Sheridana. V roce 1872 Ned Buntline jako reakci na příznivý ohlas čtenářů na příběhy o Buffalo Billovi napsal scénář divadelní hry Stopaři prérie ve třech dějstvích..Ned se snažil všemožně přesvědčit Buffalo Billa, aby v této hře zahrál sám sebe, protože hlavním hrdinou byl samozřejmě on. Podařilo se mu to jen částečně, neboť Buffalo Bili se zúčastnil premiéři představení v divadle Bowery v Chicagu pouze jako divák. Nechal se však přemluvit, aby se na konci představení postavil a pozdravil diváky. Dostalo se mu obrovského aplausu a potlesku, který nečekal.Pro lidi na východě byl ztělesněním dobyvatele a hrdiny. Uvědomil si, že z takové popularity může cosi vytěžit a definitivně se dal na hereckou dráhu. Ned Buntline za 48 hodin předělal hru "Stopaři prérie", zkrátil nudný text a rozmnožil scény s útoky Indiánů. Abys Buffalo Bill nepřipadal na divadelních prknech takový osamělý, Ned na Billovo doporučení angažoval jeho starého kamaráda z plání Texaského Jacka Omohundra. Pak už nic nebránilo tomu, aby se pustili na turné po městech amerického východu.Samozřejmě oba Westman byly vším možným jen ne herci a tak se jen velmi těžko a pomalu zbavovali trémy a zábran. Přesto o diváky nouze nebyla. Lidé však byli více zvědavý na pravé muže západu jako na samotné představení.Zcela odlišně se k tomu stavěl tisk. Po prvním představení ve kterém už účinkoval i Buffalo Bill, noviny Chicago Inter Ocean napsali, že Buntlinova hra je tak křiklavý nesmysl, že je škoda, že se autor nezabil dříve než ji napsal. Vystupovali v Bostonu, ve Philadelphii, v New Yorku a všude jejich diváci vítali stejně srdečně. Reakce v novinách na jejich vystoupení byly skoro všude stejné. Například New York Herald napsal, že Buntlinovo dílo je tak hloupé a představení natolik špatné, že se tím stává téměř zajímavým .V hodnocení herců vždy nejhorší obešel autor hry Ned Buntline, o kterém psali, že je motající se imbecilita. Buffalo Bill měl u novinářů takovou úctu a respekt a jen díky tomu se jeho hodnocení nepodobaly těm Buntlinovým. Dříve ho novináři litovali, že se na něco takového dal vůbec namluvit. V roce 1873 se k představení na Billovo pozvání přidal Divoký Bill Hickock, který však při tom vydržel jen osm měsíců.Zanedlouho potom jako Hickock show opustil se Buffalo Bili osamostatnil a rozešel se s NedemBuntlinom a založil si vlastní putovní divadlo. Důvodem jeho nespokojenosti byli, že prý peníze. Jak managera si najal velmi schopného a čestného člověka, jistého Johna M. Burka. Angažoval deset skutečných Indiánů a krotitele s živým medvědem. Mnoho autorů mu nabízelo rukopisy svých divadelních her, takže o náměty neměl nouzi. Názvy her, které hráli jako například: Struska prérie, Poslední stopa, První skalp pro Custera a jiné, mluví samy za sebe. Ve své herecké kariéře Buffalo Bill pokračoval se svým putovním divadlem až do roku 1883, kdy založil Wild West Show, díky níž se proslavil po celém světě. Premiéra této velkolepé ukázky Divokého Západu se uskutečnila 17.května roku 1883 v Omaze.VZNIK WILD WEST SHOW
17. května 1883 měla Buffalo Billova Wild West Show (dale už jen WWS) svou premiéru samotný Buffalo Bili ani netušil, že se mu tímto představením podaří proslavit skoro po celém světě. Díky němu se WWS stala pevnou součástí historie Divokého Západu. Zinscenovat a provést takové představení však nebyla jeho myšlenka. Šikovně se mu podařilo pouze navázat na dílčí úspěchy svých předchůdců, kterými byli např. Phineas T. Barnum, Joseph McCoy a plukovník Sydney Barnett. PT Barnum alias Velký Barnum uspořádal jako první, už v roce 1843 představení, v němž se snažil o ukázku lovu na bizony pomocí lasa. Skončilo to fiaskem, protože bizoni se splašili, vtrhli mezi obecenstvo, které se samozřejmě rozuteklo. Jelikož i přes takové nepříjemnostem podobné představení lákaly davy lidí, Cody díky své povaze neodolal, aby něco podobného nezkusil zorganizovat i on.Rozhodl se, že divákům ukáže velkolepou show, koně, cowboye, pravých Indiánů, bizony, Zálešák, Mexičanů, kryté vozy, jezdce Pony Expressu a proslulý deadwoodský dostavník. Ukáže lidem na východě to, co ještě na vlastní oči nikdy neviděli. Slavnostní premiéra v Omaze se neminula účinku a sklidila velký úspěch.Pak už nezbývalo nic jiného, jen že se WWS pustila na své první turné po městech Ameriky a jihovýchodní Kanady. Ještě předtím, však Billův spolumajitel a zároveň přítel Nate Salsbury, velmi šikovný a obchodně nadaný člověk, upravil představení. Posílil westernovou náplň a jezdecké čísla na úkor cirkusových manýr, což umocnil i angažováním velitele pawneeských zvědů Franka Northa a krále cowboye Bucka Taylora.V roce 1885 Buffalo Bili angažoval známého náčelníka Sedícího Býka, který v každém městě přitahoval obrovské davy lidí. Každý na východě byl zvědavý na Indiána, který byl podle veřejnosti zodpovědný za Custerově porážku a smrt. Návštěvníci mu po každém představení vnucovali drobné za jeho fotografie s podpisem. Většinu takto utržených peněz rozdal žebrákům a dětem, které se kolem něj neustále točili.. Po skončení sezóny Sedící Býk cirkus opustil a vrátil se do rezervace Standing Rock. Na rozloučenou dostal náčelník od Buffalo Billa dar, bílého cirkusového koně a velké sombrero. V některých pramenech se uvádí, že Sedící Býk působil v cirkuse až dva roky, mně osobně se to ale zdá málo pravděpodobné.TURNÉ PO EVROPĚ
V roce 1887 již byla WWS tak populární, že ji pozvali do Londýna u příležitosti Výstavy umění, průmyslu a výroby Spojených Států. Buffalo Bili se snažil na tuto cestu znovu získat Sedícího Býka, ale ten zdvořile odmítl, protože v siouxských rezervacích se schylovalo k problémům a konfliktům. V Londýnském amfiteátru desetitisíce lidí sledovalo vystoupení stovky indiánských mužů, žen a dětí, šedesáti cowboye a cowgirls, 180 koní a dvacítky bizonů a dalších zvířat typických pro Ameriku. Představení se na anglické půdě setkalo s velkým úspěchem, zvláště když ho navštívil i princ velšský, příští král Eduard VII a na jeho doporučení si královna Anglie Viktorie, objednala speciální, exkluzivní představení pro sebe a své asi 300 hostů.To byla pro Buffalo Billa ta nejlepší reklama, z níž těžil v průběhu dalších měsíců londýnského pobytu. V té době byl jedním z Indiánů vystupujících ve WWS i tehdy jen 24-letý známý lakotský svatý muž Černý Jelen. Bill ho i s desítkami dalších Siouxů najal pro show v roce 1886.Když se po přibližně půlročním působení v Londýně, show přesunula do Manchesteru, Černý Jelen se tam spolu s dalšími pěti soukmenovci ztratil a zmeškal loď, kterou se WWS vrátila zpět do Ameriky. Netrvalo dlouho a Buffalo Bili se opět vypravil se svým představením na Starý kontinent.Tentokrát to byla Paříž, v níž se 19.května 1889 stala WWS nezávislým doplňkem Světové výstavy. Shodou šťastných okolností právě v té době v Paříži pobýval už dávno ztracený a zapomenutý Černý Jelen, který Buffalo Billa vyhledal jakmile se dozvěděl o přítomnosti WWS s nadějí, že se brzy vrátí domů. Bill se upřímně potěšil, že ho vidí živého a zdravého a hned mu nabídl návrat domů nebo nové angažmá v show. Černý Jelen si vybral to první. Tak se potom jak mu Buffalo Bill koupil lístek na loď a dal kapesné, dostal šťastně domů. Po skoro půlročním působení v Paříži se WWS přesunula do Španělska, konkrétně do Barcelony a pak dále do dalších států Evropy jako bylo Itálie, Německo, Rakousko-Uhersko a pod.Až do roku 1892 se WWS dodržovala hlavně v Evropě. Buffalo Bili se s několika dalšími zaměstnat mezitím vrátil do Ameriky i kvůli tomu, aby najal novýé Indiány, jak to bylo jeho zvykem. Buffalo Bill se většinou, pokud to bylo možné, snažil každou novou sezonu angažovat nové Indiány. Nejraději najímal Lakoty, Šajeny a Arapahy, neboť jak se sám vyjádřil vydržely více než jiní.Kromě již zmíněného Sedícího Býka a Černého Jelena se mu podařilo během éry WWS najmout více víceméně známých bojovníků a náčelníků. Mezi jinými i předního bojovníka Oglavů.V roce 1892 ukončil Buffalo Bill své velké evropské putování tam kde ho v roce 1887 začal, a to v Londýně. Po návratu do Ameriky si Buffalo Bili a Nate Salsbury začali uvědomovat, že představení je třeba podstatně obohatit. Obecenstvo v Americe se již postupně nabažili stále se opakujících vystoupení cowboye a Indiánů.Rozšířili proto v roce 1893 show o další skupiny jezdců z celého světa.Angažovali jihoamerické gauče, Kavkazské kozáky japonské samuraje severoafrické Berbery a další uniformované jezdecké skupiny z Evropy. WWS z tohoto důvodu dostala i nový název a to Congress of Rough Riders of the World shromáždění drsných jezdců světa. Toto nové pojmenování se už pak na reklamních plakátech objevovalo se starým. Obohacení a zpestření show se hned ukázalo jako velmi dobrý obchodnický krok, protože sezóna 1893 byla finančně nejúspěšnější.V následujících letech Bill investoval nemalé finanční prostředky do výstavby přehrady na řece Shoshone v severozápadním Wyomingu a v polovině 90. let do budování městečka Cody, které sám založil. Po deseti letech strávených v Americe se neúnavný Buffalo Bili znovu rozhodl pro evropské turné, které v roce 1902, začal již tradičně v Londýně. Do Evropy vyrazil s ansámblem o počtu 800 lidí, z toho polovina vystupovala přímo na scéně. Jen pro zajímavost, tehdejší tisk udávala, že show denně zkonzumovala 400 litrů mléka, přes 170 kg brambor a 800 kg masa.
Žádné komentáře :
Okomentovat