Oglalové
Tento tradiční náboženský rituál se spojuje s Oglalmi, což je jedno ze sedmi etnik Teton-Siouxů (resp. Lakotů). Oglalové sídlili původně přibližně v oblasti horní Mississippi a byla to lovecká společnost. Proto nežili usedlým způsobem života, ale migrovaly. Začátkem druhé poloviny 18. století získali koně a posunuli svá sídla západně, a to do oblasti Jižní a Severní Dakoty. Oglalové byly přírodní etnikumé lidi chápali jako nedílnou součást přírodního dění a nevyčleňovali lidský druh a jeho kulturu z tohoto dění.Takové vyčleňování, resp. rozlišování mezi kategoriemi lidé příroda , příroda kultura, příroda společnost je typické pro světonázor bělochů západní civilizace. S entitou přírody jsou spjaty i jejich náboženské představy. Bezprostřednost přírody byla pro ně přirozená a pochopitelná, vnímali každou rostlinu, živočicha, kámen jako něco důvěrně blízké, něco s čím jsou spojeni a co má svého ducha, tak jako oni. Avšak jak pro podobné přírodní etnika bylo chápání celostnosti světa (univerza) již jistým problémům, bylo to něco, co nemohli ovlivňovat, bylo to něco neuchopitelné.Neuchopitelnost světa (univerza) označovali specifickým slovem Wakan Wakan Tank .Wakan Tanka byla moc univerza, posvátná síla, která stvořila univerzum a udržovala ho v jednotě a harmonii. Původně to neznamenalo žádnou osobu Boha, byl to pojem abstraktní, ne personifikovaný.Pod vlivem křesťanství došlo na konci 19. století k jistému posunu v chápání.Abstraktní síla Wakan Tanka začala chápat jako Velký duch de facto ve smyslu křesťanský Bůh.V náboženských rituálech Oglalov (Lakotů) byl Wakan Tanka centrem pozornosti při tzv. tanci slunce wi wanyang wacipi . Tanec slunce nebyl uctíváním slunce, ale slunce jako životodárná síla bylo jen prostředníkem, který měl zajistit milosrdenství Wakan Tanku pro kmen. Byl to obřad jisté duchovní obnovy světa, při kterém se prosilo o uchování všech přírodních darů, které zajišťovaly fyzické přežití kmene. Milosrdenství Wakan Tanku se snažili Indiáni dosáhnout v rámci působivého, ačkoli drastického obřadu.
Obřad uprostřed léta
Tanec slunce praktikovali siouxské kmeny na Středozápadě a jeho průběh měl u různých skupin lokálně odlišnosti. Obecně však šlo o čtyřdenní obřad, který se konal koncem července nebo začátkem srpna. Nejdříve se postavila z větví a tenkých kmenů kruhová stavba, jejíž průměr byl 20 metrů. V její levé části umístili malý oltář, na němž byla položena bizonů lebka a vedle oltáře stál stojan s dýmkami tanečníků.Stavba nebyla krytá pevnou střechou a dovnitř proto pronikalo slunce. Uprostřed stavby stál dřevěný kůl, resp. strom, na kterém byly připevněny různé obětní dary.Účastníky tance byli ti Indiáni, kteří to slíbili jako oběť za pomoc Wakan Tanku při jejich osobních problémech. Šlo tedy nejen o prosbu za pomoc, ale i o dík za již prokázanou pomoc. Kromě náboženského významu měl tanec slunce i kmenový význam, protože se jím přijímali do Společenství oglalské děti.Vnějším znakem přijetí bylo propíchnutí ušních boltců. Obřad tance vedl šaman. Účastníci začali dle instrukcí šamana tančit brzy ráno a pokračovali v tom do podvečera. Tanec byl doprovázen pohledem na slunce, což bylo základem obřadu a dalo to obřadu i název. Průběh tance byl rozdělen do několika cyklů, tanečníků doprovázely bubeníci a zpěváci. Po skončení jednoho cyklu docházelo k rituálu kolování dýmky. Dýmka byla totiž posvátný kultovní předmět Lakotů. Kouř z dýmky podle jejich chápání totiž vynášel modlitby lidí vzhůru k nebi, kde se rozprostírala moc Wakan Tanku. Byla tak jistým mostem mezi Lakota a Wakan tanků.Po skončení zmíněného tanečního cyklu nabídli tanečníci zpěvákem vlastní dýmky a pokud je ti dofajčili, tak mohli tanečníci odpočívat. Po dokouření dýmky se pokračovalo v dalším kole tance.Vyvrcholením obřadu tance slunce byl čtvrtý den. Tehdy šaman udělal každému tanečníkovi dva zářezy do kůže nad bradavkou a provléká přes ně dvě zašpičatělé dřívka. Dřívka se pak spojili s provazem, kterým byly tanečníci přivázáni ke kůlu. Pak nastala poslední fáze tance, kdy se tančící účastníci snažili odpoutat od posvátného kůlu ke kterému byly přivázáni. Od kolu se tanečníci postupně krokem vzdalovali a když byl provaz napjatý, tak se nakláněly dozadu, aby vahou těla přetrhly nařezanou kůži.Obřad skončil až tehdy, když se od kolu odpoutal poslední tanečník.Zmíněný průběh dává tušit, že obřad přinášel tanečníkem velkou dávku fyzické bolesti, což ještě bývalo znásobené slunečním žárem dne a nedostatkem stravy a tekutin. V oglalskom náboženství byl totiž půst podstatnou součástí obřadu, tanečníci si nesměli do kultovní stavby brát žádné jídlo ani vodu.Celý obřad spojený s půstem a fyzickým utrpením nebyl pro Oglalov nějakým iracionálním bičováním. Viděli v něm výraz nejvyšší oběti, kterou mohou vzdát úctu Wakan tanků. Obětovat zvíře nebo předmět bylo málo, skutečná oběť měla podle nich být to, co je jedinci nejcennější vlastní krev. Jedna z dochovaných modliteb říká: Ó, Wakan Tanka, buď mi milostiv, aby můj lid mohl žít! Právě proto obětuji sebe sama.
Žádné komentáře :
Okomentovat