Šajenů Malý Vlk a Tupý Nůž

Šajenů jsou kmen, který asi nejvíce v minulosti bojoval za spravedlnost a svobodu. Pokud někdo někdy měl obrovskou morální i fyzickou odvahu, tak to byl právě lid pod vedením Malého Vlka a Tupého Nože.Little Wolf Malý Vlk nebo Malý Kojo Ohkumgač  byl náčelník Severních Šajenů. Narodil se asi v roce 1820. Byl pohledný muž, důstojný a laskavý. Jeden jeho přítel o něm kdysi řekl: Možná vím, proč byl štastný člověk po celý svůj život. Když byl ještě malý, přes jednu zimu jeho kmen trpěl hladem. A matka Little Wolfa vytáhla kousek bizoního masa a řekla mu, aby byl trpělivý, protože když vyroste, určitě bude muset přežít i těžší časy. A tak v ten den Little Wolf hladověl a později jeden hladový pes ukořistil ten kousek masa a vyběhl z teepee. Jeho matka vyběhla chytit psa a chtěla ho potrestat. Ale on se psa zastavil a řekl, že ten pes to maso ukradl, protože byl určitě hladovější než on.

Život mladého Malého Vlka 

 Nabízel mnoho příkladů statečnosti, která byla tak charakteristická pro Šajenů a to ho inspirovalo k dalším vítězstvím. Byl ještě mladý, možná 35 letý, když osud začal ukládat na jeho kmen mnohé tragické události a krize. Byl to právě Malý Vlk, kdo většinou ochraňoval svůj lid na jeho útěku z Indiánského teritoria do domova na severu. Šajenů se dělily na Severní a Jižní větev a Malý Vlk patřil k Severním Šajenů, kteří pocházeli z vysoké a suché oblasti, plné bizonů a vláda je dala přemístit do horkého a vlhkého kraje. Krátce po jejich příjezdu začali mnozí churavět.Navíc jídla bylo málo, zvěřina téměř žádná a tak začali brzy hladovět. Šajenů byli zvyklí jíst maso, ale krávy, které jim přidělovány vláda, byly samá kost a kůže.Indiáni to vydrželi asi rok, ale pak jejich trpělivost vypršela. Rozhodli se utéct domů, na sever. Přestože nablízku byl vojenský tábor, Indiáni neskývali svůj úmysl a otevřeně mluvili o návratu domů. Když utekli, neúnavně směřovaly na sever a samozřejmě se za nimi vydalo mnoho pronásledovatelů a mnozí jim stavěli pasti na místech, kudy předpokládali, že Indiáni půjdou. Uprchlíků bylo asi 300, z toho 60 až 70 bojeschopných mužů, zbytek starci, ženy a děti.Za účelem polapení uprchlíků bylo nasazeno až kolem 13 tisíc lidí, kteří zatím neúspěšně chytali Indiánů, kteří pokračovaly na cestě domů. I když se Indiáni snažili vyhýbat boji, nakonec přece došlo ke čtyřem setkáním, v kterých měli zabito 6 mužů a mnoho zraněných.


Stojí za zmínku, že během léta zašel Malý Vlk za agentem a snažil se mu danou věc vysvětlit: Indiánské Teritorium pro nás nebyla dobrá země a rádi bychom se vrátili do našeho domova v horách na severu, kde nám vždy bylo dobře. Pokud to není v tvé moci dát nám na to povolení, může někdo z nás zajít do Washingtonu a tam tuto věc vysvětlit. Nebo můžeš napsat do Washingtonu a vyžádat pro nás povolení. Zůstaňte ještě jeden rok odpověděl agent a pak uvidíme, co můžeme pro vás udělat.  Ne řekl Malý Vlk.musíme jít teď za další rok by tam nezůstal naživu nikdo z nás. Brzy bylo zjištěno, že tři Indiáni se ztratily a náčelníkovi bylo přikázáno, aby vydal 10 mužů jako rukojmí pro jejich návrat on odmítl. Tři muži řekl  putující divokou krajinou se mohou snadno ukrývat a nikdo je nenajde. Nikdy je nemusíte najít. Agent mu pohrozil, že pokud náčelník tyto muže nevydá omezí dodávky potravin do rezervací a celý kmen bude hladovět.Zapomněl však, že mluví s Šajenů. Tito lidé totiž nemohli pochopit, jak mohou být vězni někoho s kým se rozhodli žít v míru a přišli do rezervací. Poslouchejte, přátelé, jsem přítel všech bělochů a byl jsem dlouhý čas. Nechci vidět rozlitou krev v této agentuře. Jdu domů, na sever. Pokud pošlete za mnou vojáky, měly by se držet za námi v jisté vzdálenosti. Neboť pokud budete chtít bojovat, budu bojovat proti vám a zem na tomto místě zčervená od krve. Potom je dostihla armáda. Za uprchlíky poslali stopaře z kmene Arapaho: Pokud se nyní vzdáte, dostanete jídlo a bude s vámi dobře zacházeno.Malý Vlk mu odpověděl vracíme se domů, do naší země.nechceme bojovat. Byly však stále blíž k vojákům a jednou na ně zaútočili. Podařilo se jim držet se 2 dny, bez jediného mrtvého a pouze s několika zraněnými. Pak se vojáci stáhli a Šajenů  pokračovali v cestě na sever nesouce svých zraněných.

Při Running Water se skupina rozdělila

Jedna část pod vedením náčelníka Dull Knife Tupý Nůž nebo Jitřenka  Tahmelapašme) už nezvládala utíkat a rozhodla se odejít do agentury Red Cloud.Nedaleko pouze 2 dny od pevnosti Fort Robinson jejich objevila armáda a byli zajati. Tupý Nůž řekl kapitánovi Johnsonovi, že nehodlá bojovat, chce jen dorazit za náčelníky Red Cloudem  Rudým oblakem  a Spotted Tail  skvrnitého ocasu , aby v jejich agenturách lidé dostali jídlo. Johnson mu oznámil, že tyto náčelníky přesunuli daleko na sever. V pevnosti Robinson ubytovali Šajenů v srubových barácích, dali jim jídlo, přikrývky a léky. Museli však odevzdat zbraně.Kolem baráků byly stráže. Po více než 3 měsících přišel příkaz z Washingtonu, aby byly Šajenů přesunuti zpět na jih.Nikdo z Indiánů s tím nesouhlasil. A tak se v jednu lednovou noc odhodlali na útěk za Červeným oblakem do rezervace Pine Ridge .V nocí zapraskaly první výstřely byli první mrtví. Mezi nimi bohužel i syn Tupého Nož. Zatímco svitlo ráno, vojáci zahnali zpět do pevnosti 65 Šajenů, přes 30 jich však uprchlo. Tito koncem ledna skutečně dorazili do rezervace Pine Ridge, tam je však uvězněn. Malý Vlk zůstal celou zimu živořit u potoka Lost Chokecherry. Později odešel ze svými lidmi do pevnosti Keogh, dokud nedostali rezervaci u řeky Tongue. Žádáme jen, abychom směli žít v klidu. Sklonili jsme se před vůlí Velkého Otce a odešli jsme na jih. Churavěli jsme a zjistili, že tam Šajenů nemohou žít.Můžete mě na místě zabít, ale nepřimějete mě, abych se vrátil.  Zašli jsme na jih a hodně jsme si tam vytrpěli. Mnozí zemřeli na nemoci, které ani nevíme nazvat. Naše srdce toužili po zemi, kde jsme se narodili. Byla nás už jen hrstka a toužili jsme po naší zemi, kde bychom mohli žít. A tak jsme utekli, ale vojáci nás pronásledovali. Řekl jsem jim, že nechceme bojovat, ale oni po nás stříleli.