Osídlování Ameriky

V minulosti se objevily několik hypotézy a teorie o původu amerických domorodců - indiánů.Dnes již nikdo nepopírá, že tou nejuznávanější a nejvíce podloženou je ta, která hovoří o jejich příchodu z Asie přes Beringovu úžinu.V období posledního zalednění čtvrtohorního vznikl na americkém kontinentu pevninský Wisconsinské ledovec, který pokrýval v průměrné tloušťce 1500 m severoamerický kontinent až po dnešní státy Indiána, Illinois, Missouri. Tato nepředstavitelná masa ledu absorbovala do sebe tolik vody, že hladina Tichého oceánu poklesla o 80 - 120 m. To způsobilo vznik jakéhosi suchozemského mostu o šířce asi 1600 km z mořského dna v místě Beringovy úžiny, která odděluje Asii od Ameriky pouze na 90 km. Geologicky jsou známé dvě nejpříznivější periody obnažení Beringie:
34 000 - 30 000 let př.nl 26 000 - 11 000 let př.nl.Samozřejmě takový ledovec nemohla být kompaktní hmota, ale různé praskliny v něm vytvářely koridory široké několik kilometrů.Nejznámější vedl z oblasti Brooks Range na Aljašce, dolů údolím řeky MacKenzie, dále podél Rocky Mountains na jih. Druhý údolím řeky Yukon. Koridory měnili své rozměry vlivem geologických dob, výkyvů teplot podle ročních období. Na jejich dně rostly zelené rostliny, které lákaly k pastvě množství zvířat na migračních tazích za potravou mamutů, mastodontů, cariboo, losů.Tato zvěř samozřejmě putovala v již zmíněných koridorech z Asie do Ameriky a tam dále na jih, kde již žili zase jiné druhy. No a tak před 50 000 lety, možná dříve, kočovní lovci ze Sibiře na úrovni doby kamenné  paleolitu mladšího životně závislí na těchto stádech postupovali za nimi.

Wisconsinské ledovec

Tento proces trval podle některých autorů až do 10 000 let před nl, kdy se Wisconsinské ledovec navždy roztál. Tehdy se hladina oceánu opět zvedla a Beringova úžina se zaplavila vodou. Dnes je v nejužším místě Beringovy úžiny hloubka vody 45 m. Pozůstatkem ledovce na pevnině jsou americko - kanadské Velká jezera. Proces přesídlování nebyl kontinuální. Mnohokrát byl přerušen nepříznivým vývojem podnebí a tím i zalednění a změnami v koridorech.Antropologové a archeologové hovoří o čtyřech přistěhovaleckých vlnách, ale podle některých autorů je těžko možné hovořit o nějakých hromadných vlnách.Spíše se jednalo pouze o ojedinělé, neorganizované malé skupinky - lovecké tlupy. Představiteli poslední takové přistěhovalecké vlny jsou dnešní Eskymáci, kteří nemuseli projít v ledových koridorech, ale mohly se na kajacích a umiakoch i přeplavit po moři. Každá skupina nových přistěhovalců samozřejmě tlačila na předešlých, aby se posunuly dále na jih nebo východ. Záviselo to pochopitelně od stád zvěře, na kterých byly životně závislí, ale i od vhodných geografických podmínek na putování. Rozsáhlým pustým oblastem jako byly vysoké hory a pláně se vyhýbali. Putovaly především podél úpatí hor a údolími řek.

Paleoindiáni

Samozřejmě klima, ráz krajiny byl jiný než je dnes. Paleoindiáni na svém putování zůstávaly v některých oblastech i několik století podle místních podmínek žili jako kočovní lovci, sběrači, nebo se na příznivých místech usadili a změnili na polousadlých, či usedlý rolníků. Příznivější půdní i geografické podmínky umožnily v subtropických oblastech amerického kontinentu vznik vyspělých civilizací s obrovskými stavbami, rozvinutým uměním, medicínou, filozofií a vědou. Indiáni zřejmě nežili izolovaně. Dnes již existují důkazy o kontaktech s Japonskem a Čínou na západě, Polynésií na jihu a severskými plavci z Evropy i když se jim nepřikládá velký kulturní a civilizační vliv. Mnozí archeologové a antropologové však prostřednictvím těchto kontaktů s okolním světem vysvětlují rozmanitost indiánských jazyků a případné rasové rozdíly.