Indiáni a železnice

Co v největší míře způsobilo zánik Divokého Západu? Určitě to byla souhra více faktorů: vyhubení bizonů, pacifikace indiánů do rezervací a stavba železnice. Druhá polovina 19. století znamenala pro Ameriku železnicový boom stavělo více společností, ale lídry byly Central Pacific a Union Pacific, kteří stavěli napříč kontinentem ze západu na východ resp. z východu na západ. No dokud se spojily nedaleko promotor v Utahu, událo se v historii Spojených států velmi mnoho.Typickým jevem během stavby železnice byl vznik resp. zánik tzv.mrtvých míst . Kde byly železniční dělníci, tam bylo třeba jídelny, bary, saloony ale i lehké ženy. Peníze přitáhly falešných hráčů a nejrůznější spodinu. Všichni lidé podnikavého ducha putovali se železnicí a doslova přes noc vystavěli město. Když se stavba železnice posunula dál, město opouštěli a postavili nové. Některé města zanikly, jiné zůstaly.Indiáni se nejprve s úctou a respektem z dálky přihlíželi na železného koně  a i když nad vpádem bělochů zuřily jako sršni, chvíli jim trvalo, než se odhodlali na boj. Jenže mezitím už železnice narostla o mnoho kilometrů a čas se nedal vrátit. Čínští dělníci vynikali pílí i umem  na ražení tunelů používali dynamit a při ideálních terénních podmínkách vystavěli denně i desítky kilometrů. Indiáni postupně začaly napadat tábory dělníků, ale úspěch nezaznamenali. Dělníky bylo hodně a často mezi nimi byli vynikající střelci. Na železnici ale pracovali i tesaři či pokladači pražců, kteří chodili několik kilometrů před výpravou v malých skupinkách a na nich útočili Indiáni s většími úspěchy. Největšího nepřítele ale viděli v   železném koni , parní lokomotivě. Změřit síly s ní se v roce 1866 rozhodl náčelník Siouxů - brulée Skvrnitý Ocas.Se svými bojovníky přišel do tábora dělníků, kde předvedli bravurně ukázky jízdy na koních či přesnou střelbu z luků a pak se rozhodli změřit síly se železným koněm . Nejprve uspořádali závody. Rychlé mustangy sice vyrazili bleskově, ale kouřící příšera jejich brzy hravě předstihla . Potom SIOX zkusili chytit lokomotivu lasem a když ani zde neuspěli, upletli z kůže silný provaz, kterým se rozhodli uháňajúcu lokomotivu zastavit. Výsledek byl více než katastrofální - několik mladíků skončilo na kusy pod koly "železného koně" a náčelník Skvrnitý Ocas musel s potupou přiznat porážku. Železnice byla, zdá se, nad Indiánské síly.Přibližně o rok později 6. srpna 1867, se však usmálo štěstí i na Indiány. Tlupa Šajenů pod vedením náčelníka Krůtí Noha pochopila chyby siouxských přátel a rozhodla se bojovat jinak. Shromáždili nepoužité dřevěné pražce, které nedaleko Plum Creek zanechali železniční dělníci a pečlivě je poskládali na trať. Jako dezert si dopřáli několik kilometrů strženého telegrafního vedení - "mluvícího drátu", kterým pražce pevně svázali. Po ukončení této namáhavé práce se ukryli nedaleko trati a čekali na úlovek. A nečekali dlouho. Telegrafista v 400 km vzdálené Omaze okamžitě zaregistrovali výpadek a na předpokládané místo poruchy vyslali šest pracovníků z pobočky Plum Creek na drezíně. Ti brzy objevili strženy vedení a byli tak zaujati jeho sledováním, že přehlédli pražce na trati. drezína se s rachotem převrátila a čejenskí bojovníci porúbali všech bělochů.
Až na jednoho. Peter Thompson se probral s neuvěřitelnou bolestí hlavy av mrákotách viděl, jak jednomu z Šajenů vypadává do trávy jeho skalp, a tak neváhal, vzal ho as vypětím sil se doplazil zpět do Plum Creek, odkud byl deporotvaný do Omahy, kde uznávaná kapacita, doktor Moore , udělal zázrak a zachránil mu život. Skalp sice nezachránil, cesta do Omahy trvala příliš dlouho, ale Thompson neztratil smysl pro humor a skalp, na který napsal děkovný text, odeslal doktorovi na památku.Mezitím se však událo mnoho věcí. Šajenů si sice cenili "vítězství nad drezína", ale tušili, že toto bylo pouze skromné ​​předkrm. Trpělivě vyčkávali a po setmění se dočkali opět. Tmou si razil cestu nákladní vlak z Omahy s nic netušícím strojvedoucího, topič a brdiarmi ve služebním vagónu. Večerní ticho zakrátko protnul obrovský náraz, jeden z mužů vletěl do rozžhavené pece, druhému prorazila břicho řadicí páka. Lokomotiva se s velkým sykotem převrátila, Šajenů pobili několik mužů a mohli slavit první vítězství nad železným koněm .
Umocnily ho sudem pálenky, který našli ve služebním vagónu. Ohnivá voda způsobila, že přehlédli několik bělochů, kteří unikli do tmy, ale neuhasila apetit po dalším vítězství, právě naopak. Na cestě byl již další nákladní vlak a Šajenů ho zabadali právě v době, kdy strojvedoucí, zděšen z pohledu na vykolejený vlak a mávajících brzdiarov, zařadil zpátečku a plnou parou uháněl zpátky do Omahy.
O několik dní už tisk prezentuje události jako  Masakr při Plum Creek  a veřejnost spolu s ředitelem Union Pacific volá po vojenské ochraně. A skutečně ji dostává. 5000 vojáků hlídkuje podél železnice. Nemohou být všude, ale útoky Indiánů sníží na minimum.Železnice se stala pro Ameriku symbolem pokroku, ale následky byly nedozírné.Rozdělila bizoni na dvě poloviny, které se již nikdy nespojily a Indiáni hladověli.Železnice přivážela tisíce přistěhovalců, kteří volali po vyobcován "divochů" a nakonec, po spravedlnosti volali i stovky okradených a podvedených majitelů pozemků, kteří měli své domovy vystavěné na plánované trase pro železnici. V tom lepším případě se spokojili se směšnou výkupní cenou, v tom horším doplatili na odpor životem. Bezohlední biznismeni šli za svým cílem a také ho dosáhli. Železnice byla postavena, v promotor v Utahu teklo šampaňské, ale Divoký západ začal pomalu, ale jistě umírat.