Lesk a bída
Takže tímto slovem, které se v jazyce Siouxů používá na rozloučenou, jsme i my po pěti týdnech cestování opustili indiánskou Ameriku. Každý z indiánských kmenů Severní Ameriky má totiž svou vlastní řeč a na území USA se před příchodem bělochů mluvilo asi třemi stovkami různých jazyků. V současnosti svou indiánskou řeč upřednostňuje zejména starší generace Indiánů. Přesto, že mladší sice preferují angličtinu, nezapomínají ani svůj rodný jazyk. Během naší cesty jsme navštívili Seminolů na Floridě, Čerokíové, Siouxů, Apačů a Navahů. Měli jsme tak možnost porovnávat realitu v jednotlivých lokalitách.Nejkompaktnější a zřejmě i nejtradičnější skupinou jsou Navahů. Patří jim největší rezervace, která zasahuje do států Arizona, Nové Mexiko a Utah. Žije v ní okolo 300 000 Indiánů (podle některých odhadů až 800 000). Názory na to, kolik indiánského obyvatelstva žije v dnešním USA, jsou rozdílné - údaje se pohybují od 1,5 až po 15 milionů is míšenci. Navahů jsou uznané výrobci stříbrných šperků, které se vyvážejí do celého světa. Dodnes jsou i známí jako chovatelé koní, zachovala se zde tradiční víra i jazyk. Právě jazyk Navahů sloužil jako šifra, kterou se Němcům ani Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit. Co se četnosti a rozlohy rezervace týče, Nahovia jsou světlou výjimkou.Před příchodem bělochů bylo celé území Ameriky obývané množstvím indiánských kmenů, ale dnes jim z něj náleží pouze nepatrná část. Indiáni žijí většinou v chudých rezervacích, které ostře kontrastují s okolním bílým světem.Většina lidí si umí dnes jen těžko představit, jaké jsou v nich životní podmínky a vůbec, co to vlastně je rezervace ... Často se vyskytuje otázka, zda Indiáni ještě žijí ve stanech, jezdí na koních nebo jsou oděni do svých tradičních oděvů. Tyto romantické představy však už patří minulosti. Dnešní Indiáni žijí v klasických domech a jejich tradiční oděv je možné vidět pouze při slavnostech. Nadále však chovají koně, jsou většinou skvělými jezdci a patří k předním mužům rodea.Navzdory civilizační skořápce se přitom v souvislosti s jízdou geny nedají popřít.Potomci nezkrotných jezdců dokonale ovládají nejen své koně, ale i moderní ocelové oře - auta. Touha po nich je velmi velká. Jedna indiánská rodina nejednou vlastní i tři vozidla, přičemž jé schopna za ně dát celý majetek. Není divu pak, že jejich vraky vidět skoro před každým domem.
Uzavření v rezervacích
Život na území rezervace je na milé vzdálený tomu původnímu, který známe z dobrodružných filmů. Jeho každodenní součástí je vysoká, místy až 80% nezaměstnanost, alkohol, drogy a kriminalita. Není se co divit. Předkové těchto lidí ještě před sto lety žili svobodným kočovným životem s vlastním systémem hodnot. Po jejich násilném přesídlení do rezervací se stali závislými na dodávkách jídla, museli se usadit, přestat lovit a bojovat. Děti už nevídali své dospělé vzory po návratu z úspěšných výprav. Tak se rozpadl celý materiální a duchovní svět Indiánů a do jejich života se za dlouhých dnů začala vkrádat nečinnost a apatie. Východiskem by mohl být návrat ke kořenům. Velké množství Indiánů odchází z rezervace a vstupuje do armády, protože právě boj odedávna patřil k jejich tradičnímu způsobu života. A tak se s indiánskými bojovníky setkávali nepřátelé nejen v I. a 2. světové válce, ale i ve Vietnamu.Existují i jiné způsoby řešení indiánské otázky. Vláda vydala zákon, který povoluje na území rezervace provoz kasin. Že kromě státu Nevada a pár dalších míst nejsou kasina běžně povoleno, měla jejich výstavba pomoci zlepšit ekonomickou situaci v rezervacích. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit jejich výskyt na každém významnějším místě. Někde jsou výnosy z jejich provozu záviděníhodné. Například Seminole na Floridě si žijí ze zisku docela slušně.Ještě před několika lety dostal každý příslušník kmene, zda dítě nebo dospělý, měsíčně I 500 dolarů jako podíl ze zisku. Čtyřčlenná rodina takto vydělala 6 000 dolarů. V současnosti je tato částka určitě vyšší. Možná konstatovat, že celková životní úroveň v rezervacích na východ od řeky Mississippi je na mnohem vyšší úrovni než na bývalém Divokém Západě. Seminole žijí z kasin a krokodýlích zápasů, při kterých vkládá aktér svou hlavu přímo do tlamy příšery. Čerokíové v Severní Karolíně nabízejí turistům za peníze odvar všeho, co se dá vidět nebo koupit. Je však třeba dodat, že přitom nezapomínají na svou tradici.Nezapomenutelné jsou večerní divadelní vystoupení v přírodním amfiteátru s mytologickými motivy o původu kmene.
Jak však žijí Indiáni na dalekém západě, kde je velmi nízká hustota obyvatelstva a malá návštěvnost turisty? Zde se nacházejí obydlí Siouxů, Crow, Cheyennov a jižněji i Apačů.Tady to stále dýchá dávnou historií. Zmíněné kmeny žijí alespoń přibližně na původním území, přestože byly vytištěny do jeho nehostinných i mírnějších části. Díky tvrdému odporu a snad už i jisté dávce diplomacie se dokázali vyhnout smutnému osudu svých bratrance z východní části USA, kteří byli přesídleni o tisíce kilometrů. Když se však podíváte do tváří současných Siouxů, vidíte v nich hrdost, ale i zatrpklost. Mají vysoké, silné postavy, výrazné lícní kosti a široké ústa, což není běžné u všech Indiánů.Příslušnost k jednotlivým kmenům se dá dodnes dosti zřetelně rozeznat podle postavy a rysů obličeje. Jen pro srovnání, například Navahů jsou menší, širokých masitých tváří a ne právě nejštíhlejší postav. Komunikace se Sioux byla zpočátku velmi těžká, jsou hrdí a nepřístupní. Na první pohled se zdá, že turisté zde nejsou vítáni. Tento dojem přerostl v přesvědčení. I na nejmenší benzínové pumpě visely na stěnách fotografie významných vůdců kmene a mapy jejich původních území, které padly za oběť bělochům. Právě z řad Siouxů vstupuje mnoho mužů do armády a válečných veteránů v maskáčích zde vidíte skoro na každém kroku. Právě zde, v zerervácii Pine Ridge proběhla v roce 1973 poslední novodobá indiánská vzpoura u Wounded Knee. Indiánští aktivisté se opevnili v místem kostelíku, opět se střílelo tekla krev, do konfliktu se dokonce zapojila Národní garda.Na jihu, v Arizoně a Novém Mexiku, jsou rezervace Apačů. Žije jich zde v chudých podmínkách asi 15 000. Byl jsem velmi zvědavý, jak vypadají potomci náčelníků Geronimo, kočí nebo Viktorie. Jsou středních postav, mají kulaté tváře a na hlavě pro ně typickou kšiltovku nebo šátek. Apači žijí v 4 rezervacích: San Carlos, White Mountain, Mescalero a Jicarilla. White Mountain a San Carlos jsou velmi chudé, ale na území kmene Jicarillov se našel zemní plyn. Jeho prodejem se Apači usilují naplnit kmenovou pokladnu. Mescalero budují na svém území lyžařské centrum a lákají turisty na lov a rybaření. Lidé na mě působili dobrým dojmem, ale v tvářích bylo vidět bohatou válečnou tradici. Tímto nejtvrdším Indiánům, kteří nejdéle odolávali bělochům, dali jejich nepřátelé pro vytrvalost v boji jméno Bronchos, což v překladu znamená nezkrotné. Zajímavý je současný vztah mezi jednotlivými kmeny, které v minulosti mezi sebou vedly tvrdé boje. Zeptal jsem se na to našeho náhodného Námět Joa, který je Sioux: Dnes už mezi sebou nebojujeme, časy se změnily. Všichni jsme nyní především Indiáni. Crow nám v minulosti udělali hodně špatného. Nikdy jim nezapomeneme, že jejich vinou zemřelo mnoho našich lidí. Kdo už cosi slyšel o válkách na Divokém západě, určitě zná historii nejslavnější bitvy prérijních Indiánů - 15. června 1876 u Little Big Horne. Tehdy spojení Siouxové, Arapahů a Šajenů pozabíjeli do posledního muže nejlepší část armády Spojených států - 7. kavalerii generála Custera . Dnes se zde nachází památník padlých vojáků Náhrobní kameny jsou roztroušeny po zvlněné prérii v délce asi 5 km na místech, kde byly později objeveny jejich těla. Paradoxem je, že památník leží na území kmene Crow, ačkoli původně to bylo teritorium Siouxů.A právě Crow v této, ale i v dalších bitvách bojovali po boku bělochů proti ostatním Indiánům. O to pikantnější příchuť má návštěva muzea této slavné bitvy, ověnčeného obrazy vůdců vítězných Indiánů. Průvodce vám dělá starý Crow, jehož děda byl možná v těchto bitvách zabit právě jedním ze Zvěčnění nepřátelských náčelníků. Co dodat na závěr? Jako naději do budoucna třeba doufat v lepší vzájemné porozumění bílých a červených lidí. Nejvýstižněji to můžeme říci ústy Pleasant Portera z kmene křik: Zkušenost je nejchytřejší učitelkou a dějiny nám nedávají ani jeden příklad civilizace, která by byla trvalá a skutečná.
Žádné komentáře :
Okomentovat